Jeruzalém je svaté město. Jako svaté
město ho však uctívají tří církve: židovská,
Jeruzalém je prý jedním z nejdéle obývaných měst
v dějinách lidstva – zhruba čtyři a půl tisíce
let. V amarnských textech z roku 1360 př.n.l. se
nazývá Urusalimn. V 10.století byl dobyt Izraelity a
stal se hlavním městem Judsko-izraelského
království. Asi o 40 let později zde Davidův
syn Šalamoun postavil Chrám.
Sláva říše rozpínající se od Eufratu k Nilu
pohasla, když babylónský král Nabúkadnesr v roce 587
př.n.l. město dobyl, téměř vylidnil a Chrám srovnal
se zemí. Židé byly odvedeni do babylónského zajetí.
Potom Babylón dobyli Peršané, Židé se vrátili a po
roce 520 př.n.l. za vlády Nehamjáše Chrám obnovili.
Přišel Alexandr Veliký (332 př.n.l.), po něm
egyptští Ptolemaiovci, Syřané a Řekové, kteří
chtěli chrám odsvětit. Židé pod vedením Judy
Makabejského se však Chrám i národní nezávislost
uhájili. Římané z Judey vytvořili provincii, ale
židovský Král Herodes (37-4 př.n.l.) v této době
Jeruzalém úžasně zvelebil. Roku 66 n.l. vypukla proti
Římanům vzpoura. Budoucí císař Titus ji
potlačil, dobyl Jeruzalém a v roce 70 n.l. nenávratně
zničil Chrám. Po dalším nezdařeném
povstání Bar Kochby (132-135 n.l.) byl
Jeruzalém přejmenován na Aelia Capitolina a Židům
byl do něj vstup zakázán.
Jeruzalém se opět vzpamatoval s císařem Konstantinem, který jej považoval za střed křesťanství. Nechal postavit Chrám svatého hrobu (335 n.l.) a připojil město k Byzantské říši. Roku 634 byla celá oblast a s ní i Jeruzalém obsazena muslimskými vojsky. Ty po světě šířili novou silnou víru – islám. Jeruzalém opět dostal nové jméno – Al Kuds (svaté). Roku 691 zde král Abdul nechal postavit Skalní chrám – Kubbat as Sachra (v překladu kupole na skále). Ten se stal třetí nejuctívanější svatyní islámu. Na stejné skále stál kdysi židovský chrám a Abrahám zde, na hoře Moriah, chystal obětovat svého syna Izáka. Pro muslimy je skalní chrám zvlášť významný, neboť tam vstoupil na nebesa prorok Muhammad, kterého sem od Mekky přinesl okřídlený kůň Burak.
Obyvatelstvo Jeruzaléma bylo islamizováno. Syřané a později kalífové z Bagdádu vládli městu až do příchodu křižáků roku 1099. Ti z něj opět učinili hlavní město, tentokrát křižáckého království. Pobili židy a muslimy, kteří zde spolu žili v míru, obnovily staré křesťanské svatyně, zničili synagógy, mešity přeměnili v křesťanské svatyně. Křesťané zůstali do roku 1187, pak přišel Kurd Saladín, po něm egyptští mameluci a roku 1517 se Jeruzalém stal součástí Osmanské říše. Turci zde zůstali dlouho – 400 let. Süleyman zvaný Nádherný obnovil městské hradby a opatřil je branami. Vybudoval také mnoho fontán, ale vcelku město chátralo.
Britská armáda dobyla Jeruzalém roku 1917, od roku 1922 do roku 1948 se stal hlavním městem britského mandátního území Palestina. Roku 1947 měl být přeměněn na území mezinárodní. Izrael však 14.5.1948 vyhlásil nezávislost a zvolil Jeruzalém za své hlavní město. S tím arabské státy nesouhlasili a vypukla válka (1948-1949). Po uzavření příměří byl Jeruzalém rozdělen na západní židovskou a východní jordánskou část. Když v roce 1967 Izrael vyhrál šestidenní válku s Araby, obsadil i východní část Jeruzaléma. Ten nyní židovský stát považuje za hlavní město Izraele, což je, jak tvrdí Arabové, v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN, která vyzvala Izrael, aby ze všech okupovaných území odešel.